Badateské výpravy
Badatelské výpravy Prvouka 2014/2015
V naší škole máme tu velikou výhodu, že pro témata o přírodě nám může být nejlepší učebnicí naše okolí.
V druhém pololetí jsme tak začali pročítat kapitolu stopy zvěře a pobytová znamení na našem oblíbeném Skřibu. Na sněhu každý mohl vidět otisk srnčího kopýtka a bezpočet šlápnutí od ptáků. Těm děti vyrobily pamlsek v podobě slunečnicových semínek zalitých ztuženým olejem a s radostí pro ně vybíraly vhodná místa na větvích. Naši fantazii jsme využily, když každý do sněhu vytvořil svoji vlastní stopu vymyšleného zvířete. Trochu jsme se i bály, jestli se na nás ty příšery za chvíli nevrhnou.
Obrátili jsme list a bádali po pobytových znamení zvířat brzy z jara. Lesními stezkami jsme cestou k Mukařovskému potoku našli a nasbírali mnoho vzorků - šišky okousané od veverek, trus nejrůznějších býložravců, cestičky po myších, chlupy, peříčka, práci doktora stromů,.... Ve škole děti ve skupinách zanesly výsledky pozorování na papír s patřičným popisem. Tato práce nás přesvědčila, že kdykoli vcházíme do lesa, jsme to MY, kdo jde na návštěvu.
Neméně nás nadchla výprava Huntířovským potokem. Každý teď již pozná chrostíka, nepřekvapí ho myš plavající tůňkou. Naučili jsme se, že když chci pozorovat život ve vodě, musím být trpělivý, počkat, až se zkalená voda usadí a pak se dívám a dívám ... . Holinky možná někomu schnou ještě dnes.
Na další stránce se už blíží léto a my pozorujeme život na louce. Třeťáci si dělají herbář rostlin. Úkol druháků je najít housenky a odebrat opatrně do sklenice. Nesmí při tom zapomenout, na jaké rostlině je našli, to bude totiž jejich budoucí potrava. Ve třídě se o tyto tvory pečlivě starají. Denně je třeba vyměňovat kopřivu a čistit sklenici. Housenka se totiž opravdu hodně cpe a taky je tedy po ní co uklízet. Jedno ráno na dně žádné bobky nejsou. Cože? Umřela? Ne, zakuklila se. Čekáme několik dnů. Najednou David volá: „Je tam MOTÝL." Následovalo velké pozdvižení všech z lavic. V kruhu jsme si ho prohlédli naposled ve sklenici. Je to babočka admirál. Rozestoupili jsme se v tichosti a očekávání kolem otevřeného okna. Sklenici postavili na parapet a já sundala látkové víčko. Usednul na okraj, pomaličku mávnul křídly, aby se nám ukázal. A už letí neomylně vzhůru. Máváme mu a přejeme hodně štěstí.
Děti se vlastním bádáním a pílí zasloužily o tak úžasný okamžik, jako je zrod nového života. Stejně tak my, učitelky, se radujeme, že můžeme být při tom, když se rodí nové myšlenky, poznání či dovednosti našich dětí.
Věřím, že ta skvělá učebnice nám zůstává otevřená i přes prázdniny a pro každého z nás tolik kapitol, kolik jen bude chtít.
Za Prvouku Kamila Slavíková
